OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Říkají vám něco jména Hanka Vaňková a Radim Chrobok? Pokud se k vašim uším v posledních letech dostala alba skupin LOVE HISTORY, FORGOTTEN SILENCE, DEMIMONDE a dalších, pak věřím, že určitě ano. Ani klávesy Hanky, natož bicí nádobíčko Radima na nich totiž rozhodně nepřeslechnete. A právě tahle dvě jména oživila na jaře roku dvoutisícíhoprvního QUARTERSTORM, skupinu přesahující klišé nabubřelých ploch a nikdy nekončících art rockových sól, přesto z tohoto stylu evidentně vycházející i čerpající. Inspirační zdroj se však nerovná plagiátu, zvláště pak pokud jej ve svých rukou mateřsky hýčkají tak zkušení hráči. Nepochybujte, že v případě „Prezentace 2004“ nejde o samoúčelné „umění pro umění“ a svazování jedinou, byť poměrně širokou, škatulkou by bylo při rozpětí křídel kreativity Pražanů hodně krátkozraké.
Abychom faktografickým údajům učinili zadost, zmiňme přítomnost zpěvačky Táni Dbalé (naposledy snad v INNER FEAR) na jednopísňovém promo snímku „Dead Man“, kde taktéž debutovaly pro skupinu nadále klíčové postavy - baskytarista Viktor Čermák a v té době ještě pouze hostující saxofonista Kuba Doležal. Následuje příchod kytaristy Tomáše Nykla, změna divy za mikrofonem - namísto Táni nastupuje Lada Soukupová (ke slyšení kupříkladu na desce LOVE HISTORY - „Anasazi“) a to už jsme v současnosti.
Máme před sebou čtyři kousky s optimální stopáží kolem pěti minut. Dost na to, aby skladby stačily nabrat potřebný směr a gradaci, na druhou stranu se tak nestihnou utopit v přemíře kudrlinek. Je skvělé, že přes pochopitelné instrumentální čarování nahrávka nesklouzává k laciným sólovým výstřelkům. Nikdo netrčí, každý má své přidělené místečko, které bezezbytku obhospodařuje a zaplňuje. Nedočkáme se zbytečného natahování meziher, byť přítomností saxofonu kouzelných, naopak spousta prostoru je svěřena příjemnému hlasu Lady a s ním ruku v ruce nastupují i výtečné melodie. Osobně se mi nejvíce pozdává orientální dvojka „The Smile“ s textem Williama Blakea. Kdo by snad v hudbě QUARTERSTORM, s ohledem na metalovou minulost některých členů, hledal zkreslené kytary, bude navýsost zklamán. Jestli se letmo mihnou v několika okamžicích, pak jen jako doplněk a posluchač to vlastně ani příliš nezaregistruje. To však nahrávce dává mnohem větší prostor pro dýchání. Je tak čistá, že by jí tváří v tvář musela Dobrá voda změnit reklamní slogan, přesto není vyumělkovaná, má potřebnou vzrušivost i charisma. A když se závěrečnou „Černou“ proplétají podobná slova v různých melodických formulkách, „nakvákanou“ sloku střídá orient, aby po další předávce vystoupala na vrchol opětovně vzkříšená prvotní nálada podpořená kytarovým sólem, nemohu říci nic jiného - takhle nahrávka je prostě parádní!
A závěrečné upozornění: všechny skladby jsou k dispozici volně ke stažení na stránkách skupiny a pokud mne informační zdroje neklamou, pak diváci koncertů si mohou recenzovanou nahrávku i s barevným obalem vyžádat přímo od skupiny. Obdrží ji promptně a hlavně zadarmo, což je jistě chvályhodná snaha o vlastní propagaci.
Pozitivní zjištění, že naše republika ukrývá ve svém podzemí i takhle chuťově vytříbené záležitosti. Prověřená jména produkující neotřelou hudební směs, která se pranic neohlíží na zkostnatělé hranice žánrů. Instrumentálně promyšlené, leč dostatečně chytlavé. Křišťálově čisté, přesto nesterilní a svěží. Bravo, dámy a pánové, rychle sem s dlouhohrajícím počinem (a přimlouvám se za upřednostnění češtiny)!
9 / 10
Lada Soukupová
- zpěv
Hana Vaňková
- klávesy
Jakub Doležal
- saxofon
Tomáš Nykl
- kytara
Viktor Čermák
- baskytara
Radim Chrobok
- bicí & perkuse
1. Titanová myš
2. The Smile
3. Chorál zpívaný jediným hlasem
4. Černá
Prezentace 2004 (2004)
Dead Man (promo) (2002)
Vyzrálá progresivní hudba, která vás neunudí strnulou kytarovou eqilibristikou, ba naopak. Lehce pohladí a zavede do zahrad, kde se snoubí divoká krása planých růží s dokonalostí pečlivě vypiplaných bonsají. Jako by se ke mne přes vzletný inteligentní pop rockový základ tu a tam donesl závan najazzlejších pasáží FORGOTTEN SILENCE a KING CRIMSON. Velmi svébytný a nenucený hudební zážitek. Díky! (a přimlouvám se za upřednostnění angličtiny)!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.